Svátek

19. října 2018 v 17:30 |  Vlastní zkušenosti
Protože už je docela zima, vevnitř na fakultě se topí jako o život. Měla jsem tak strach o svou fondánovou květinu, ale naštěstí vydržela celý blok přednášek a cvičení a já ji tak Mische mohla odpoledne dát. Popřála jsem jí k českému svátku s tím, že nevím, kdy má svátek v Rakousku, ale že aspoň může oslavovat dvakrát. Dohodly jsme se, že si chvilku sedneme do blízké kavárny. Já si dala svou obligátní skořicovou kávu a Mischa horkou čokoládu. Znovu se podívala na darování květinu a řekla, že je vidět, že jsem si s ní dala práci a toho si váží. V duchu jsem se zasmála, kdyby mě tak viděla a slyšela včera, jak jsem se s ní mordovala a nadávala, protože mi to nešlo. Ale popravdě, cítila jsem dokonce hrdost a hřejivý pocit, že měl můj nápad a posléze výtvor, úspěch. Takže jsem to dělala spíš pro sebe, pro svoje sebeuspokojení? Ale ne, dělala jsem to pro Mischu, protože i když se známe jen krátce, cítím k ní jakési pouto, jako k sestře, kterou nemám. Jsem ráda, že si na úvodní přednášce řekla o tu tužku. A i když na něj nevěřím, byl to tenkrát asi osud, že jsme si sedly vedle sebe a spřátelily se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama