Duben 2018

Jako útěk

29. dubna 2018 v 9:16 Vlastní zkušenosti
Jedu trochu předčasně domů, protože jsem byla domluvená s rodičem, že zajdeme k prarodičům, když jsem měla to poslední vysvědčení. Vidíte, Lukyho tento fakt nechal úplně chladným. Sice jsem mu ve čtvrtek psala, že si jdu pro vysvědčení, ale nijak na to nereagoval. Dokonce jsem se trochu zastyděla, že slavím jak nějaká malá holka, protože on už dávno počítá kredity, ale zase na druhou stranu by se mnou mohl sdílet mou radost... Takže jsem se ráno vzbudila dřív, než on a nachystala se na odchod a on pořád spal. Řekla jsem mu do ucha, že odcházím, ale jenom se překulil na druhou stranu. Včera jsme na kolej přišli až ve tři ráno, protože jsme potkali pár Lukyho známých se stejnou krevní skupinou. Já už mu kolem jedné pospávala na rameni, takže mi vstávání nedělalo problém. Ještě mu napíšu, aby byl v obraze, kde jsem. Vám přeji krásnou neděli!

Menší mýlka

28. dubna 2018 v 13:57 Vlastní zkušenosti
Tolik jsem doufala, že půjdeme na koncert klasické hudby nebo na nějaké divadelní představení a nic. Luky mi totiž jen ve zkratce napsal, že půjdeme na koncert a to bylo všechno. Nakonec se z toho vyklubal rockový večer v Bobycentru. Táhla jsem sebou jako blb společenské krátké šaty a boty jenom proto, aby se mi Lukyn vysmál. Prý má klasické hudby dost ve škole a potřebuje se odreagovat. Nenapadlo ho, že to 'pojmu tak oficiálně'. Blbec, ještě teď se mi směje. Ale řekla jsem si, nakonec proč ne? Divadlo může přijít později. Však já si počkám. Horší bude, jak já, odkojená skupinou Coldplay, vydržím hard rockovou kapelu. Ale i tak jsem byla ráda, že jdeme spolu někam ven. Nemůže být všechno perfektní, jako třeba zvuková kulisa. Šaty jsem tedy ani nevybalila z pytle a pro jistotu si šla podbarvit oči černou tužkou.

Poslední vysvědčení

27. dubna 2018 v 11:02 Vlastní zkušenosti
S posledním čímkoli vždycky člověka chytá nostalgie. A dneska jsme dostali poslední ročníkové vysvědčení. Jsem s ním spokojená, to bez diskuze, ale zároveň vzpomínám na to, jak jsem si šla pro první vysvědčení. Vyjukaná malá holka, která se v kolektivu nových lidí teprve rozkoukávala. Jsem o něco starší, zkušenější?, ale hlavně normální. Konečně chodím do společnosti, mám přítele. Žiju! Včera jsem něco podobného psala taky Lukymu a že je to hlavně jeho zásluha a jemu to připadalo strašně vtipné. Ale já to myslela vážně. Nevím, co bych bez něj dělala. Rodič má samozřejmě taky zásluhy, ale teprve s mým drahým si připadám jako plnohodnotná bytost. On celkově tyhle věci zlehčuje. Vždycky, když se začnu vyptávat na jeho rodinu, jeho minulost, tak odvede pozornost jinam. A já ho nechci někam tlačit, tak už se neptám. Až bude sám chtít, tak mi všechno řekne. A cože mě čeká v nejbližší době? Od 2. května začínají písemné zkoušky z matiky, češtiny a francouzštiny, pak bude svaťák a hned nato ústní zkoušky. Je toho hodně, takže věřím, že to rychle uběhne. No však já se vám ještě určitě ozvu.

Zazářili jsme

26. dubna 2018 v 10:24 Vlastní zkušenosti
Musím říct, že mě naše třída pořádně překvapila. Byli jsme sice spíš rozkouzkovaní na skupinky, ale tento poslední ročník jsme se semkli a teď na Posledním zvonění jsme jaksepatří zazářili. Převlékli jsme se za řecké bohy, já byla bohyně moudrosti Athéna, různě na sobě naaranžovali bílá prostěradla a vyrazili jsme po třídách našeho gymnázia. Hned jak jsme vešli, jsem začala řecky recitovat úryvek z Homérovy Odysey a poté přišlo to nejlepší. Nacvičili jsme si písničku od skupiny Chinaski Husákovi děti a samozřejmě jí předělali text na námi vymyšlené verše. Že jako jdeme dobývat svět a že nám všichni říkali 'učte se, když chcete maturovat'. To nám totiž učitelé opravdu říkali celé čtyři roky, až jsme to začali parodovat. Když jsem se pak podívala na naši třídní učitelku, měla slzy v očích! To bych teda nečekala☺ Vždycky byla tak nepřístupná. No a když jsme obešli všechny třídy, zamířili jsme ven do ulic. Setkávali jsme se s kladným ohlasem, ale byli i tací, kteří nám říkali, abysme místo toho žebrání šli pracovat. I tak jsme vybrali skoro 6 tisíc! Bude to hezká vzpomínka a já doufám, že text té písničky nikdy nezapomenu.


Kde jsou mé sliby...

22. dubna 2018 v 8:42 Vlastní zkušenosti
Zase jsem to teda dlouho nevydržela. Slib, že budu hrát uraženou mi trval sotva den. Lukyn totiž napsal, jak se mám a já odpověděla něco ve smyslu 'jak asi myslíš!?'. A on nic! Prostě se choval jako by se nic nestalo! To mě dožralo ještě víc. Co si myslí? Že jsem nějaká Hej nebo Počkej? Jenže stačilo pár jeho dalších milých vět typu že mě moc potřebuje a stýská se mu atd. No a já roztála. Můžete se mi divit, odolat takovému sexy klukovi?😉 Tak jsme si psali dál až do jedné v noci, ale pak už jsem vyloženě u noťasu usínala, takže jsme se rozloučili. Tuhle jeho vlastnost, nevědět o špatném během chvilky, na něm miluju. Já jsem přesně opačný typ, jsem naštvaná i několik dní, kazím tím den i okolním lidem a není se mnou řeč. Luky to prostě hodí za hlavu a jede se dál. Jen by mě zajímalo, kde v ten pátek byl...

Den poté. ..

21. dubna 2018 v 8:31 Vlastní zkušenosti
Takže, kde začít? Lidí bylo na přijímačkách snad milion, byla jsem rozklepaná, když jsem podepisovala svůj test, měla jsem písmo jak prvňák. Ale měla jsem z něj dobrý pocit když jsem šla k ústní části. Říkala jsem si, že by mě ta písemná část měla podržet. U ústní se probírala hlavně motivace studia a taky případná praxe, kterou teda nemám, to bude asi kámen úrazu. Ale mluvila jsem souvisle, nekoktala jsem, myslím, že bych mohla uspět, ale ten dav... Snad mi nepříjde rozhodnuti ve smyslu 'Přijímačky jste udělala, pro vysoký zájem ale nejste přijatá'. To by mě hodně naštvalo. Po zdlouhavých přijímačkych jsem teda zašla k Lukymu na kolej, ale nebyl tam. A to mi sliboval, že se uvidíme😢. Volala jsem mu a když mi to konečně zvedl, jednoduše mi oznámil, že nemá čas. A když jsem se ho zeptala, co dělá a kde je, řekl:'Něco mám'. Sice se mi potom do telefonu snažil jakože poblahopřát k přijímačkám, naštvalo mě to a řekla jsem mu, že jsem je teprve dnes dělala, ne že už vím výsledky. Načeš mě odbyl zase tím 'Něco mám'. Úplně mi to srazilo náladu na bod mrazu. Bylo to poprvé, co jsme se takto neshodli, neříkám přímo pohádali, spíš mi připadalo, že je Luky nějak mimo. Táhla jsem s sebou bágl s věcma na víkend, protože jsme byli domluvení, že u něj zase přespím. Takže jsem jela zase domů. Teď mu teda nějaký čas nebudu psát ani volat. To bych si připadala, jak nějaká stíhačka. Mám taky svou hrdost! Jsem z toho ale smutná.

Příjimačky na MU

19. dubna 2018 v 6:40 Vlastní zkušenosti
Je to tady! Rozhodující den mého života. Zítra dělám přijímací zkoušky na filozofickou fakultu Masarykovy univerzity na obor Psychologie. Strašně moc bych chtěla uspět a studovat tam. Je to moc krásná univerzita. Budu sice dělat ještě druhé přijímačky zhruba za měsíc na Univerzitu Palackého v Olomouci, ale raději bych byla v Brně. Myslete na mě, prosím. Já jsem úplně rozklepaná. Na sebe si beru pletené šedé šaty s dlouhým rukávem a černé sako, je to pohodlné a formální zároveň. Na tyto přijímačky pojedu sama, ani jeden z rodičů jet se mnou nemůže, takže musím vlakem, ale v Brně se vyznám, takže pohoda. Už vidím to moře lidí, co se tam budou chtít taky dostat... Tak vzhůru do toho, zpátky ni krok!

Výročí

18. dubna 2018 v 14:06 Vlastní zkušenosti
Dnes jsou to přesně dva měsíce, co spolu s Lukym chodíme, ale nebyla by to Markéta, aby mi nezkazila radost. Pořád jí totiž příjde divné, že s Lukym nechodíme nikam do společnosti. Prý spolu nechodíme, ale jen spíme. Je sice pravda, že trávíme skoro veškerý čas na jeho pokoji na koleji, ale to proto, že to tak chceme! Nemám potřebu se nikde vystavovat. Když chceme, jdeme se projít do města, nebo jdeme nakoupit pro Lukyho. Dokonce jsem mu už 2x uvařila v polních podmínkách tamní kuchyňky a říkal, že mu to chutná. Takže lidé nás spolu vidí, i pár jeho kamarádů už znám. Ať se jde Markéta vycpat! Z víkendu v Brně se vracím vždycky nejpozději v neděli dopoledne, ale spíš v sobotu po poledni, abych se mohla učit. Nevím, jak se budeme vídat v květnu, protože já budu maturovat a vysokoškolákům začne zkouškové... Ale po maturitě to bude jinak. Luky totiž zůstává na koleji i přes velké prázdniny, takže u něj budu moct být častěji.

Teď se uvidí

16. dubna 2018 v 15:29 Vlastní zkušenosti
Dnes jsem v knihovně vrátila poslední tři knížky o psychologii, které jsem měla vypůjčené na přijímačky. Tím moje příprava končí. Myslím si, že víc jsem udělat nemohla, alespoň z mého pohledu. Ještě mám zítřek a ten využiju k naučení se mé úvodní řeči, ve které říkám něco o sobě a hlavně důvody, proč chci studovat zrovna psychologii. To se určitě budou ptát. Přemýšlela jsem, jestli mi nebudou chybět všechny ty víkendy, které jsem místo učením strávila s Lukym. Možná, ale to bych se zase já nevyvíjela dál. I vztah mě může posunout kupředu. Každopádně teď už nic nedoženu a ve středu se uvidí, jak poctivá jsem v přípravě byla. Po přijímačkách uvidím Lukyho, takže jsem nervózní a zároveň se těším.