Únor 2018

RAW strava

28. února 2018 v 8:44 Vlastní zkušenosti
Přemýšlela jsem, co všechno vlastně jím a nejím a došla jsem k závěru, že je to už jenom hlavně zelenina a občas ovoce, hlavně teda jablko a grepfruit. Takže jsem si říkala, co takhle v tom pokračovat a živit se pouze RAW stravou? Považovala jsem to za dobrý nápad, rodič už to tak dobře neviděl. Prý by ještě pochopil vegetariánství, méně pak veganství, ale proč přímo tak drasticky? Já si ale říkala, že stejně už prakticky jím jenom tu zeleninu, občas teda vařenou, no ale tak ji vařit nebudu a budu jíst jen syrovou. Jenže rodičovi jsem to takhle říct nemohla, protože ten žil stále v domění, že jím svačiny ve škole a obědy doma... Tak jsem vyrukovala s argumentem, že potřebnou energii můžu čerpat z ořechů a různých semínek a že je to běžná strava, která vede k zdravému tělu atd. Prostě jsem se snažila působit uvědomění, ale v podstatě jsem škemrala jako malá holka. Ale zadařilo se! Takže, ode dneška jsem na RAW stravě. Jsem na sebe pyšná!

Mám nové tetování

27. února 2018 v 4:32 Vlastní zkušenosti
Po víceletém zvažování všech pro a proti, jsem se rozhodla nechat se ocejchovat. Říkám to záměrně škaredě, protože tetováž je do konce života, už nikdo vám ji neodpáře. Ale mě se líbí. Pokud teda člověk nemá potetované celé tělo. A jsem si jistá, že tím také končím. Vybrala jsem si znaky Horova oka, Nilského kříže, Egyptskou kočku a taková perlička nakonec, symbol víly, malé křehké tanečnice. To asi budete chápat, ten význam. Nikdy jsem nebyla pro nošení takových těch odznaků příslušnosti, jako je například červený náramek, ale tohle jsem si prostě neodpustila. Mám z tetování radost.

Autoškola

26. února 2018 v 10:44 Vlastní zkušenosti
Přihlášku mám vyplněnou, lékařský posudek o způsobilosti přiložen, můžu jít dnes po škole všechno odevzdat do autoškoly. Jak si všechno hlídám, tak teda tentokrát dělám toto na poslední chvíli. Dnes je totiž uzávěrka přihlášek a první hodina je už za týden. O peníze na kurz jsem si řekla rodiči s tím, že mu to vrátím, až budu chodit po maturitě na brigádu. Přece jenom je to skoro 9 tisíc a já si nechci jen tak brát peníze, i když od rodiče. Domluvily jsme se s Markétou, že budeme do autoškoly chodit spolu. Mohly jsme si teda vzpomenout už aspoň před Vánocema, protože takhle budeme končit autoškolu i školu skoro současně, ale tak snad to zvládneme. Když vidím kolikrát, kdo všechno má řidičák, tak nemám vůbec strach, že bych testy neudělala. Horší to bude s jízdama, ale to mi zase slíbil rodič, že mě nechá párkrát cvičně někde po okreskách jezdit. Snad nám neotluču autíčko. Je fajn představa, že budu moct řídit taky já a nejenom rodič. Třeba bych pak mohla přijet i do Brna za Lukášem. Ale to si počkám ještě do května.

Dělám něco špatně?

25. února 2018 v 7:29 Vlastní zkušenosti
Svěřím se vám s docela velkou intimností. Zase jsem po škole jela do Brna za Lukym. Zase jsme se nějakou dobu procházeli po centru, já sledovala nazdobené výlohy, můj drahý se dvakrát zastavil s nějakými známými, přece jenom hudební fakulta je takřka za rohem a pak jsme šli na kolej. Jeho pokoj už je mi docela známý, taková malá místnost se dvěma postelema, dva psací stoly, dvě židle a obraz. Luky už pochopil moje stravovací návyky a nenutí mi žádné jídlo, jen vždycky uvaří zelený čaj. Chvilku si povídáme, teda spíš mluvím já o budoucnosti a tak, každopádně vždy skončíme u milování. A to je právě ten problém. Ačkoli si myslím sebevíc, že Lukáše miluju, nikdy se nedokážu úplně uvolnit a nemám orgazmus. Ani při prvním milování. Jemu jsem to neřekla, proboha jak taky, 'Víš lásko, já rozkoš jen předstírám'... On na to jde totiž strašně silově. S takovou energií, že to chvilkama až bolí. Jinak třeba líbání, mazlení- super. Tak nevím jestli dělám nějakou chybu, protože fyzicky mě Luky ohromně přitahuje, ale jak dojde na sex, jsem najednou jako umrtvená. Jako bych v místnosti v tu chvíli ani nebyla...

Uspokojená až na kost

24. února 2018 v 6:06 Vlastní zkušenosti
Je rozdíl mezi fyzickým a psychickým uspokojením. To víme každý. Nehodlám se rozepisovat o podrobnostech, jen bych se pokusila vyjádřit, v čem spočívá mé psychické uspokojení ve fyzické kráse hubeného těla. Na to se mě totiž nechápavě zeptala má psycholožka. 'Co ti připadá sexy na vyhublé postavě?'. Nemůžu to odbýt větou:'Prostě všechno'. I když je to pravda. Nevím proč, vím jen, že to tak je. Jako se někomu líbí baculky, někomu zase sportovní typy, mě - ač také ženě, se líbí hubené ženské tělo. Od klíčních kostí, ramenních kloubů, hřebenu lopatky, po kyčelní kosti...prostě všechny tyto čouhající kosti mi připadají sexy. Možná jsem jen podlehla módnímu trendu, možná, že mám 'pro ana gen', každopádně jako je deviant obětí svých pudů, jsem i já obětí svých přemrštěných představ. Že jsou přemrštěné vím proto, že jsem se svojí představou ideálu krásy v menšině. Tam, kde rodič řekne, že je někdo vychrtlý, vidím perfektní figuru, tam, kde psycholog řekne, že jde o nemoc, já vidím jen přísné sebeovládání. Možná mám ty hodnoty trochu převrácené a možná, že se mýlí právě ta většina.

Hráškový salát s červenou řepou

23. února 2018 v 3:59 'Skinny' recepty

Potřebujeme: čerstvý nebo mražený hrášek
Červenou řepu
Pekingské zelí
Snítku petrželky
Snítku celeru
Jablečný ocet

Jednoduše co jde, to nakrájíme na kousíčky a ve velké míse s hráškem promícháme s trochou jablečného octu. Kdo nemá rád kyselé, doporučuji pár lžiček majonézy light. Jednoduché a zasytí. Dobrou chuť!

Není to trochu divné?

22. února 2018 v 6:57 Vlastní zkušenosti
I když jsem prožila moc hezký víkend, musím přiznat, že jsem měla trochu strach ze zvědavých pohledů a přímých otázek od Lukáše ohledně mého těla. Předpokládala jsem, že se bude ptát na moje jizvy, že ho bude zajímat, kde jsem k nim přišla. Ale evidentně ho to nezajímalo. A já jsem na jednu stranu ráda a oceňuji jeho takt, že nevyzvídá a nechá mě být. I když mi to připadá nepravděpodobné. Měl by se ptát? Znamená to, že ho nezajímám? Proč by potom se mnou chtěl chodit? Druhá věc je jídlo. Na to se mě také neptal, proč nejím. Nabídl, že objedná pizzu, ale ani když jsem si nedala, protože jsem prostě řekla, že nemám hlad, dál nepátral. Markéta říkala, že už je to spíš nezájem, než takt, ale já nevím. Jsem takhle spokojená, nemusím nic vysvětlovat, Luky mě buďto chápe, nebo s mým postojem k jídlu přímo souhlasí. Měl takovou poznámku, jako že nejím abych si hlídala linii. Myslím, že má z akademie spoustu známých hereček a tanečnic, které drží přísnou dietu nebo skoro nejí. Proto mu to asi připadá normální. A já nemůžu být za přítele s takovým postojem šťastnější!


Pohyb je základ

21. února 2018 v 7:50 Vlastní zkušenosti
Nejenom omezit přísun potravy je při hubnutí potřeba. Základem je hlavně tělesný pohyb. Protože jsem se zamilovala do běhu, mám radost z tohoto sportu každý den minimálně 5 km. Ze začátku se mi zdálo nemyslitelné, že bych mohla uběhnout víc jak kilometr, ale s pravidelným tréninkem se to dá zvládnout. Kolikrát už taky nemůžu, ale běžím dál a doslova přemlouvám tělo k lepšímu výkonu. A to má samozřejmě ještě svoje rezervy, takže se mi daří překonávat svoje limity. Doma pak už jen cvičím jednoduché cviky, které nevyžadují nějaké poskakování. To aby rodič nepojal podezření, o tomto cvičení totiž neví. Cvičím sedy lehy a plank na výdrž. Některé dny se mi také nechce nic dělat, ale většinou se překecám. Když ne, jsem pak na sebe ještě druhý den naštvaná. Hřešila jsem také pravidelně šálkem horké čokolády, který jsem si dávala kdykoli jsem běžela kolem nákupáku. Tam mají moc dobrou čokoládu z automatu, ale pak jsem si říkala, že je to blbost běhat jak blázen a pak si to zkazit nějakou čokoládou. Raději jsem začala běhat mimo obchodní zónu. A je klid. Sport opravdu uvolňuje endorfiny, aspoň já se pak vždycky cítím šťastnější.

Miluju vůni miminek

20. února 2018 v 16:14 Vlastní zkušenosti
Švagrová jela na kontrolu s malým Alexem, tak se tu na zpáteční cestě zastavili. Malej je roztomilej a strašně hodnej, pořád ještě dost času spinká a když ne, tak si jen tak pro sebe vrní a hraje si s prstíkama. Má děsně moc tmavých vlasů, to má po bráchovi, ten byl prý jako mimčo taky děsnej vlasáč. Samozřejmě jsem si Alexe musela pochovat a byla jsem ráda, že jsem zrovna včera pekla mramorovou bábovku, takže jsme měli švagrové co nabídnout. Je skvělá, žádná vyplašená mamina, je v pohodě i když malej brečí. Aspoň se nám teda takto jeví. Myslím, že si ji brácha ani nezaslouží😉. Vždycky jsem toužila po tom, mít vedle sebe také někoho milovaného, kdo by mi byl oporou a myslela jsem si, že mě to asi mine, ale poslední dny naznačují, že by to mohlo být jinak. Cítím se teď víc optimistická a najednou nevnímám děti jako uječené haranty, ale naopak jako voňavé uzlíky něžnosti. Čím to asi bude?☺