Leden 2018

Měla bych navštívit Centrum Anabell?

31. ledna 2018 v 5:00 Vlastní zkušenosti
Rodič mě včera pořádně překvapil. Po několikadenním mlčení, kdy jsme se tématu hubnutí opravdu vyhýbali, mi dnes na stole přistála snad tuna prospektů. Na můj nechápavý výraz mi rodič vysvětlil, že se nehodlá dál dívat na moje trýznějí a že byl v poradně centra Anabell v Brně na Masarykově ulici. I když jednou za měsíc chodím ke své psycholožce, nebylo by prý od věci zajít i sem. Hlavně si ale myslím, že to byla spíš taková podpora pro něj, rodič se trochu uklidnil a třeba mě bude sledovat trochu míň. Já tam rozhodně nepůjdu. Zaprvé nevidím u sebe žádný problém podobného typu jako před dvěma lety a zadruhé mi to příjde vůči mé psycholožku nekorektní. Takže mi rodič může vlézt na záda, nikam nejdu!

Já a kluci

30. ledna 2018 v 8:56 Vlastní zkušenosti
Co k tomuto tématu napsat...? Bude mi 19, takže bych měla naplno stát v letech randění, seznamování a bavení se, jenže... Není tomu tak. Samozřejmě, že se mi stále kluci líbí, zvlášť ti tmavovlasí a urostlí, ale asi od 17 už nemám o randění zájem. Do té doby jsem žila jako normální holka, chodila jsem se třema klukama, přičemž s tím třetím, s Mirkem, jsem přišla i o panenství, ale pak jsem přestala ráda chodit na schůzky a na vzájemné návštěvy rodičů, protože to automaticky znamenalo kopy jídla a vyčítavé pohledy. Mirek se ze začátku snažil pobízet mě do jídla, ale akorát jsme se trápili. Pamatuju si, že se mi dokonce omlouval, že se se mnou rozchází, když jsem evidentně nemocná, ale že na to zároveň nemá nervy. I mě se ulevilo. Jenže ten stav trvá dodnes. Záměrně se neseznamuji s klukama, jsem odtažitá a nespolečenská. Kdybych nechodila do školy, tak snad ani nevytáhnu paty z domu. Takhle osamoceně já trávím údajně nejlepší roky života. A k čemu...?

Co tě nezabije, to tě posílí

29. ledna 2018 v 11:37 Vlastní zkušenosti
Když člověk příjde o svůj sen, buďto to úplně vzdá, anebo si najde sen nový. Hlavní je ale neztrácet naději. Já sama jsem prožila hodně pádů, ale jak se říká: co tě nezabije... Protože jsem si prošla různými útrapami, naučila jsem rány nejenom přijímat, ale trochu jim i rozumět. To ze mě sice ještě nedělá odborníka, ale s pomocí mé vysněné univerzity a oboru Psychologie bych chtěla být dobrým terapeutem. Jsem ale zvědavá na Váš názor: Jsou pro Vás dotyčné životní vzlety a pády školou života, nebo osobní prohrou a šli byste se poradit k takovému odborníkovi? Tohle je totiž můj nový sen, být oporou druhým. Neztrácím naději a dál toužíme po klidném přístavu, kterým bych nakonec mohla být pro jiné já sama. Znám ty rozbouřené vody a vím, že není nad klid v duši.

Je nebo není Tara anorektičkou?

29. ledna 2018 v 5:24 Galerie - móda a životní styl
Už dlouho se debatuje o tomto tématu, zda americká herečka Tara Reid má nebo nemá stravovací problémy. Když si zhlédneme některý z dílů 'Prciček', kde hrála, vidíme jasně mladou dívku se štíhlou postavou. Teď je Taře o 20 let víc a o mnoho kilo míň. Až tedy na její katastrofálně upravené poprsí. Nicméně, ať se snaží řeči o anorexii vyvracet jak se dá, mě nepřesvědčila. Za mě jasná porucha příjmu potravy.







Fastfoodový šmírák

28. ledna 2018 v 6:26 Vlastní zkušenosti
Včera jsem vařila večeři: pestové placky plněné slaninou a hráškem, zapečené ve smetaně se sýrem. Vůbec jsem to nejedla, ale skoro slavnostně jsem prostřela stůl a rodiči naservírovala poctivou porci a přitom celou dobu pozorovala, jak jí. Byl to krásný pocit, taková hra. Chtěla jsem ochutnat, ale zároveň jsem odolně odmítla s tím, že už jsem jedla. Doslova jsem se kochala pohledem na to, jak jednotlivá sousta mizí v rodičových ústech. Samozřejmě jsem polykala sliny, ale jsem přece silná. Tak moc mě těšila pochvala za uvařenou večeři, ale cenější byla pochvala vyslovená v duchu večer při usínání: Další den, kdy cítím kručící žaludek. To je dobré znamení!

Hlavně nepřestat dýchat

27. ledna 2018 v 7:36 Vlastní zkušenosti
Ráno jsem se podívala do zrcadla a bylo mi ze sebe na zvracení. Normální morální nevolnost. Ne z toho CO jsem viděla, ale JAK jsem se viděla. Měla jsem před sebou podivnou osobu, pro kterou se životním cílem stalo postupné shazování tuku. Centimetry na břiše, na stehnech a zadku, na pažích... Žádná čirá radost ze života, žádné potěšení ze školních úspěchů. Jen zlost z toho, že zrovna právě nespaluji žádné kalorie, že necítím hlad v žaludku. Vím, co by mě dokázalo rozveselit-nižší číslo na váze, než je 50, natažení jeansů velikosti XS, anebo významné pohledy cizích lidí nad mou útlounkou postavou. Smutné? Jenže holý fakt. Při touze disponovat štíhlou postavou jdou všechny ostatní zájmy stranou. Takže je nutné se trochu uklidnit a nezapomenout zhluboka dýchat.

Odliv minerálů

26. ledna 2018 v 7:20 Vlastní zkušenosti
Nejen minerálů, ale i vitamínů v době diety ubývá, takže je potřeba je ve formě potravinových doplňků dodat. Protože mám neblahou zkušenost hlavně s padáním vlasů, doplňuji selen a zinek. Ty jsou dobré také na nehty. Na kosti a zuby je samozřejmě vápník a velice důležitý je také draslík, zejména na srdíčko. Protože s váhou klesá také energie, kupuju si tablety hořčíku. A ještě se dají snadno koupit pivovarské kvasnice, kde je kromě vitamínu B snad všechno. Takže nezapomínejte všechno doplňovat, ať předejdete všem nežádoucím vedlejším projevům!

Nečekaná konfrontace

25. ledna 2018 v 5:30 Vlastní zkušenosti
Včera klídek, pohodička, po dlouhé době jsem připravila společnou večeři s rodičem, normálně jsme si popovídali tak nějak všeobecně a o budoucnosti a najednou BUM! Rodič není hloupý, ani slepý, všímá si všeho, co se kolem mě děje. A to zrovna moje váha stagnuje, myslela jsem si, že není vidět žádný váhový rozdíl. Chyba! Zapomněla jsem snad na těch necelých šest shozených kg za tři týdny? Rodič teda rozhodně ne. Uhodil na mě, že si všímá nastalých změn a že ho to znepokojuje. Máme mezi sebou hezký vztah, ovšem bohužel narušený tou ničemnou nemocí, i tak mi ale stále věří a já mám jeho důvěru, kterou sice nechci zklamat, ale na druhou stranu chci být u maturity hezky štíhlá. Moje dilema se tak dočkalo pokračování...

Jaká mě čeká budoucnost?

24. ledna 2018 v 10:08 Vlastní zkušenosti
Tak přesně nad tím teď často přemýšlím. Za chvilku si totiž budu podávat přihlášky na VŠ a děsím se toho, že se nedostanu ani do Brna ani do Olomouce. Musela bych jít pracovat, práce se samozřejmě nebojím, ale vůbec nevím, co bych dělala. Představa dalších pěti let na univerzitě je zkrátka příjemnější. Navíc se tu moje cesta rozvojuje na jednu variantu-bezprizorní hloupé holky s poruchou příjmu potravy a nebo druhá varianta-perspektivní mladé ženy s vyřešenou minulostí. A která je pro mě lepší? Nad tím samozřejmě ani nemusím přemýšlet. Jinak s cvičením na tom jsem dobře, ale váha se jaksi zasekla na 50,5 kg a dál se nechce hnout. Dnes vařím večeři já a udělám smažení květák, pro sebe samozřejmě jen vařený, s bramborem, to mám ráda. Doufám, že se vám daří dobře, brzo zase napíšu.