Proč se podporujeme?!!

21. června 2016 v 23:39 |  Realita anorexie (PPP)
To je otázka, na kterou už si umím odpovědět. Proč se teda sakra podporujeme? Protože nikdo jiný to neudělá. Svůj ke svému. Kdo jiný než mladistvá nanynka by mohla fandit a držet palce jiné, stejně fanaticky tvrdící nanynce: Raději budu mrtvá než tlustá! Hodně silná slova na někoho, kdo si odžil sotva 15 let života. Vím, PPP JE nemoc, spíš se zamýšlím nad děvčaty, která si myslí, že 'ana' nebo 'mia' je jen životní styl. Není! Můžete namýtat, že jsem jednou z nich (ovšem nic není jen černobílé), ale právě proto mám to právo být zrovna teď naštvaná. Nejvíc ale sama na sebe... Tak co mám dělat? Přesvědčovat jiné nemocné? Asi sotva, na to nemám odbornost. Takže ty, kterým by se líbilo označovat se módně za anorektičku? Tak si milé dámy vezměte příklad ze mě, jsem zrovna úplně psychicky na dně. Když použiju příměr: Držím si jednou rukou u hlavy nabitou zbraň a současně se druhou rukou snažím odzbrojit. Teď jde o to, která ruka bude silnější. Pracuju na tom, abych se odhodlala uzdravovat se, ale nejde mi to. A to je jenom první krok, přiznat si problém, teprve potom následuje rozhodnutí řešit ho a pak samotné léčení. Na to, jak si myslíte, jaká by to měla být ohromná prča, je cesta z PPP až moc dlouhá a náročná!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. prosince 2016 v 18:56 | Reagovat

Nejdůležitější je mít kolem sebe lidi, co pomůžou. U mě to byli rodiče. Táta zavelel, že budu jíst, dával na mě pozor a já se rozežrala. Jediná pozitivní věc, kterou jsem si z anorecie odnesla je ta, že teď můžu jíst jak chci a nepřiberu moc. Asi se tělo bojí, že kdybych přibrala, začne to nanovo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama