Dichotomie mého myšlení

20. června 2016 v 5:06 |  Realita anorexie (PPP)
Možná jste si všimly této dvojdílnosti. Na jedné straně záplava 'thinspirativních' fotografií, na druhé straně články o tom, jak jsou nemoci PPP nebezpečné. Obojí pochází ode mě. Tyto dva zcela protichůdné názory jsou mou součástí a nejistota, která že je tou pravou cestou, je jako olověná koule na noze. Drží mě na místě a celý můj život díky tomu stagnuje. Je také mou nepřirozenou součástí. Nepřirozenou proto, že jsem anorexii získala, nebyla mou součástí odjakživa, i když dnes mi to tak připadá. Tato nemoc ovládá mé myšlení a nutí mě fascinovaně a takřka zamilovaně hledět na fotografie hubených dívek. V tomto zájmu není nic sexuálního, uspokojuje se jen anorexie. A vysmívá se mi, že nade mnou vládne. Ve chvilkách, kdy jsem soudná a racionální, dochází mi absurdita mého myšlení. V takových chvílích jsem schopná napsat pár řádek o skutečné anorexii. O tom, jak zákeřná a lstivá je, dřív než zase přelstí i mě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavla Pavla | E-mail | 30. července 2016 v 12:23 | Reagovat

Jo, chápu tě. Problém je, že holky, co zakládají tyto pro ana blogy, jsou "na začátku". Na samotném začátkuroku, kdy byly a stále ještě jsou zdravé, často ale s nadváhou či váhou v pásmu "normy", jenomže TLUSTÉ. Neví, co by je čekalo či čeká, pokud to potáhnou dál a dál a nebo příliš dlouho. Vidí jen tu štíhlost. Ale časem, když už hodně vyhladoví nebo to trvá dlouho, už člověk nemůže psychicky ani fyzicky dál. Chtěl by být zdravý, pln života, ale neumí se anorexie vzdát. Je to utrpení, které často končí sebevraždou. Sama jsem si tím prošla, zničené celé dospívání v těžké formě MA. Nepomohly hospitalizace, domluvy, NIC. Chtěla jsem se zabít, ale nenašla jsem odvahu. Vlasy, nehty v prdeli, vyschlá kůže, ale nebyla jsem schopna jíst. Jídlo bylo hrůza, zdroj energie vedoucí k tloustnutí. Thinspo je motivací těch, co jsou stále tlusté a chtějí zhubnout. Já to nakonec vzala naopak. Začala jsem se na jídlo dívat jako zdroj vitamínů, minerálů, života k lásce. Anorexie je propad až na dno. Ve chvíli, kdy jsem začala jíst a přibírat, jsem znovu začala jíst a žít. Nepřibrala jsem do tloušťky, ale do zdravé váhy BMI 19, díky cvičení si udržela štíhlou pevnou postavu s minimem tuku. Anorexie není ŠTÍHLOST, je to těžká nemoc. Zkus to přehodnotit, jako já- je možný i kompromis zdraví, života, štěstí, dobré nálady, lásky- i té štíhlosti, ale ne hladověním, ale zdravým, dostačujícím jídlem. Ani já se necpu dorty a chipsy. Začala jsem přidáním bílkovin- kuřecí prsa, tvaroh, kefiry, jogurty, luštěniny, zeleniny, semínky, ořechy, postupně zjistíš, že nemusíš vše, jen to, co potřebuješ... Také jsem si myslela, že jídlo je nepřítel a když začnu jíst, budu už jen kynout a kynout do nechutné prasnice. Není to tak. Zkus nad tím přemýšlet...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama