Mám krizi

2. března 2017 v 17:01 |  Vlastní zkušenosti
Jsou to skoro čtyři týdny co hubnu a dostavila se první velká krize. Možná je to nízkou hladinou cukru v krvi, ale mám něco jako deprese a všechno snažení včetně hubnutí mi připadá zbytečné. A je jedno jestli je ráno nebo večer, nálada kolísá celý den. Musím samu sebe přesvědčit a ujistit, proč chci být vlastně hubená, abych se zase vzpamatovala. I tak mám ale za sebou dva dny, ve kterých jsem jídelně totální zhřešila. Uvidím v pondělí ráno, to se budu vážit, jak na tom jsem. Zase se zde projevuje moje netrpělivost, nemůžu se dočkat své vysněného váhy, ale nechci si připustit, že všechno chce svůj čas. Kdybych tak byla hubená už zítra ráno!





Co mi chybí?

23. února 2017 v 7:27 |  Vlastní zkušenosti

Nikdy jsem nechápala moudra typu 'Po nějaké době už vůbec necítíš hlad' atd. Já jsem měla při hladovění hlad pořád. Jasně, žaludek se mi stáhnul, přesto ale kousek pudu sebezáchovy zůstal a tělo si o příjem potravy říká. Často se tak moje myšlenky motají kolem jídla. Strašně ráda bych si dala např. kousek čokolády. Naštěstí mám pevnou vůli a nakonec si ji nedám, o to silnější ale myšlenky jsou. A tak peču pro radost moučníky, rodič si na nich pochutnává a já svoje kousky vyhazuju do koše nebo s nimi krmím psa. Tím chci říct, že vtíravé myšlenky na jídlo nezmizí, ba právě naopak jsou intenzivnější až nakonec vyplňují celou mysl. Jídlo se stává středobodem mého světa a zároveň nástrojem, který mě ovládá.

Kam dál