Soulad

Před 37 minutami |  Vlastní zkušenosti
Víkend už pomalu končí, a tak mohu zhodnotit jeho průběh. Naštěstí se nevyskytly žádné problémy, já se na pohovce docela dobře vyspala, jídla jsem si už před Mischou bez skrupulí odvažovala a ona se tomu nedivila. Dokonce byla tak solidární, že spolu se mnou každé jídlo jedla stejný tempem, i když jím opravdu pomalu. Mimochodem, tentokrát si rodič mohl hodit nohy na stůl, protože kromě snídaně a včerejší večeře, kdy jsme byly pryč, jsme uvařily nebo nachystaly každé jídlo. Měli jsme krůtí roládu se sýrem i jablkové lívanečky s javorový sirupem. Čeho jsem se trošičku obávala, bylo setkání s Markétou, ale dopadlo to dobře. Zvlášť po třetí sklence se Markéta s Mischou chovaly jako dávné přítelkyně☺. Já pila jen jeden vinný střik a tonik. Dnes dopoledne jsme opět vařily a teď vezmeme Matýska a půjdeme na procházku podívat se na město. Jsem ráda, že víkend dopadl takto skvěle, že se všichni cítí dobře. Rodič mi dokonce řekl, že si připadá, jakoby měl v domě dvě dcery. Akorát tentokrát kvůli mé návště nepřijel brácha se švagrovou a malým, ale tak je uvidíme příští neděli. No, my vyrážíme, už je docela zima, to budu muset Matýska půlku cesty nést. Mějte se krásně!
 

Plány na víkend

Pátek v 16:26 |  Vlastní zkušenosti
Po domluvě jsem dnes přijela do Brna autem, abychom s Mischou mohly ze školy zajet nejprve k ní domů pro věci a pak jet k nám. Už jsem se těšila na hezký víkend, který si s Mischou užijeme. Měla jsem naplánovanou také schůzku s Markétou, kdy jsem chtěla obě svoje kamarádky seznámit, ale ne nikde na discotéce, na tu jsme ani jedna neměla náladu. Půjdeme do jedné stylové vinárny. Dále jsem chtěla Mische ukázat naše město, především jeho historické jádro, ale hlavně se budeme učit a něco dobrého vařit, protože nechci svou návštěvou zatěžovat rodiče. Ráno jsem ještě stihla nachystat svou postel, v ní bude spát Mischa a sobě vždy večer rozdělám pohovku v obýváku. Myslím a doufám, že Mische u nás nebude nic chybět, i když to nebude takový luxus, jako u ní doma. Zato je to u nás vřelejší a útulnější. A možná Mischu nechám zhoupnout se ve svém houpacím křesle😉.

 


Revanš

Středa v 16:41 |  Vlastní zkušenosti
Chtěla jsem Mische nějak oplatit její pohostinnost a také jí ukázat náš dům a moje město a hlavně ji představit rodiči. Ani nevím, proč mi na tom tolik záleželo, ale chtěla jsem tak nějak oficiální uvést Mischu do mého života. Já už její rodiče poznala a jsou opravdu moc milí a věřím, že stejné sympatie zavládnou na straně mého rodiče a Mischi. Také jsem domluvila schůzku s Markétou. Trochu jsem se bála, že bude očekávat zase pokec ve dvou, jak to teď o sobotách děláme, ale byla v pohodě a hned souhlasila. Takže zase všude vidím problémy jenom já. Už s tím musím přestat. Jsem hrozný pesimista, taková jsem nikdy nebývala. Trochu si lámu hlavu nad tím, co tu změnu asi způsobilo?

Nepodaná stížnost

Pondělí v 16:28 |  Vlastní zkušenosti
Hned ráno se mě Mischa ptala, jestli se mi oslava líbila a jestli nebyl problém ohledně jejích přátel. Už jsem na jazyku měla kousavou poznámku o protivném bratrovi a jestli je normální, aby mě celý večer přehlížel nebo urážel, ale spolkla jsem ji. Ona přece za svého bratra nemůže a jinak byl večer opravdu vydařený. Jak jsem se bála, že mezi ostatními pohořím a budu stát někde stranou v koutě, to se naštěstí nevyplnilo. Naopak, v jeden okamžik mě až šokovalo, že když jsem promluvila, že mě všichni poslouchali. Vážně je zajímalo, co říkám, můj názor. Byli tak pozorní a nezaujatí jen mou hubenou postavou, že jsem se dokázala uvolnit a dokonce vtipkovat. Doufám, že se zase při nějaké příležitosti sejdeme, cítila jsem se totiž báječně!

Jak jsem zapadla

11. listopadu 2018 v 14:45 |  Vlastní zkušenosti
Včerejšek dopadl dobře, nebudu se ale tvářit, že nejsem ráda, že už je za mnou. Přijela jsem do Brna s předstihem, protože jsem se zastavila ještě v květinářství pro květiny. Koupila jsem klasiku, rudé růže. Dům nebo spíš vilu jsem našla také celkem snadno a mohla začít objevovat Mischin svět. Byla jsem první, kdo přišel, ale to jsem byla vlastně ráda, protože jsem mohla Mische popřát v soukromí a pomoct jí s posledními přípravami. Dům byl zařízen spíš ve světlých barvách, moderně a vkusně. Mischa měla navařeno plno věcí. Od předkrmu v podobě zapečené bagetky, přes hlavní chod, což byly krevety, až po zákusek - čokoládový dort. A ještě pár zákusků. Rovnou mi do rukou vrazila talířek s věnečkem a roládou a sklenku červeného vína. Ona prý pekla dort a zbytek uvařil její bratr. To jí připomnělo, že nás dva představí. Přede mnou se objevil vysoký ne kluk, ale už hotový muž v zástěře. Mischa řekla, že to je její bratr, Rafael. Vykoktala jsem nesmyslně, že ho ráda poznávám a že jsem ráda, že tady můžu být. Jenže jsem měla ruce plné toho jídla a tak se Rafael ironicky ušklíbl a řekl:'To je vidět'. Jako bych byla nějaká socka, co se jen přišla najíst! Blbej frajer. To už ale začali přicházet ostatní. Postupně jsmě se seznamovali a já po zbytek večera mohla zjišťovat, že jsou moc milí. Hlavně jeden pár, Karin a Luděk, mi byl nejsympatičtější. Snědla jsem všechny chody, i když mi Mischa záměrně po domluvě dávala menší porce a vypila opravdu jen jednu sklenku vína a dál jen čistou vodu. Oslava byla poklidná, možná chvílemi trochu hlučná, ale v mezích. Rozešli jsme se kolem jedné v noci a já spala v pokoji Mischi, ta na pohovce v obýváku. Ráno mi bylo docela dobře, necítila jsem žádnou těžkost v žaludku, že bych se včera přejedla. Pomohla jsem Mische a Rafaelovi uklidit, protože dnes budou mít takovou druhou menší soukromou oslavu, jen jejich rodina. Rodiče Mischi se už mezitím také vrátili. Jsou moc příjemní a byli nehraně překvapení, že byl dům v takovém pořádku. Před obědem už jsem se radši klidila, ale pořád jsme se s Mischou jaksi nedokázaly rozloučit. Tak říkám:'No, já snad abych už šla' a ten blbec Rafael zase:'No, to abys už...'. Nevím, co proti mě má! Až na ty jeho debilní poznámky to byl příjemný den.

Tréma kulminuje

9. listopadu 2018 v 17:53 |  Vlastní zkušenosti
Tréma dodneška vrcholila, teď sice lehce opadává, ale myslím, že je to jen klid před bouří. Domluvila jsem se s rodičem a poté s Mischou, že v sobotu přijedu autem. Rodič mě nechává co nejčastěji řídit, takže si na tu cestu do Brna troufnu. Všechny věci bych vlakem stejně nepobrala. Navíc si na sebe nejspíš obléknu fialové krátké šaty, černé punčochy a černé sáčko a boty na podpatku, takže by se mi ani nešlo moc dobře pěšky od tramvaje. Mischa mě informovala, že jsou její rodiče v Rakousku, takže při oslavě nebudou v domě a jakýsi dozor tak bude mít její bratr, i když už jinak bydlí ve svém bytě. Vysvětlila mi, kudy se dostanu k jejich domu a že budu moct zaparkovat u nich na dvorku. S věřila jsem se jí se svou obavou, že třeba mezi její přátele nezapadne, ale Mischa se tomu jen zasmála a ujistila mě, že jsou všichni v pohodě. Také jsem se nechala ukecat, abych u ní doma přespala, že si musím dát aspoň sklenku na přípitek. Takže jsem se dostala přesně do situace, které jsem se bála, ale Mischa rozpoznala moje obavy a řekla jenom:'To zvládnem'. No, tak když to říká...

Jsem duší romantik

6. listopadu 2018 v 16:05 |  Vlastní zkušenosti
Ve dvaceti minutové pauze mezi bloky přednášek, jsme s Mischou z legrace hodnotily naše spolužáky kluky. Který se nám líbí a který je spíš charismatický než pěkný a tak. Trochu neprozřetelně jsem se Mischi zeptala, jestli by chtěla s některým chodit. Řekla, že jeden, podle mě klasický hezoun, by stál za hřích, ale že teď s nikým chodit nechce a soustředí se na školu. A hned mi otázku vrátila. Tak jsem nad tím tak uvažovala, měla jsem strašně ráda ten pocit v žaludku, když se s někým teprve seznamujete. Ale mile ráda si ten pocit nechám ujít, protože si myslím, že potom se to už jen kazí. Tím jsem naťukla téma Lukáš. Bylo totiž na čase si přiznat, že jsem mu sloužila jen na jednu věc. Toto přiznání mi sice trvalo dlouho, každopádně jsem se s tím faktem vyrovnala, ale trochu mi to asi pokřivilo pohled na ostatní muže. Ale nebojte se. Ve skrytu duše jsem asi romantik, protože stále věřím, že po světě chodí ten pravý pro mě.

No, tak sláva!

4. listopadu 2018 v 13:59 |  Vlastní zkušenosti
Zase se můžu radovat. Ráno jsem se obřadně zvážila a s mojí i rodičovou úlevou zdatně nabírám. Mám 46,3 kg. Jde to dobře, takže jsem si bez výčitek dala k obědu pečeného lososa s bylinkovým máslem. Připadám si dokonce i víc klidnější. Hlava už mě nebolela ani nepamatuji, protože si zase dopřávám malý šálek horké čokolády. Každý den! Ty chvíle mám ráda, kdy už se neučím ani nečtu, jenom sedím v houpacím křesle a piju tu čokoládu a rodič kávu a díváme se společně na nedělní pohádku. S Matýskem na klíně. A pak jdeme na procházku za město, tady na jihu je krásná příroda. V podvečer ještě vždycky peču nějaký dobrý zákusek. Dnes to budou jablkové růžičky z listového těsta. Ale nějak mi docházejí nápady, budu se muset podívat na netu na nějaké super recepty. Neznáte nějaký?😉

Čokoládovna

3. listopadu 2018 v 14:26 |  Vlastní zkušenosti
Ještě včera jsem si nakoupila všechny potřebné ingredience, hlavně tedy všechny druhy čokolád na vaření a dnes jsem začala s výrobou domácích bonbónů. Dělám několik druhů s mandlí, karamelem a višní z půlkulaté formy, kterou jsem si pro ten účel také pořídila. Zatím co mám, tak vypadá nadmíru skvěle. Pro představu, moje bonbóny jsou podobné těm od Lindt, akorát mají trochu jiný tvar a ty karamelové jsem ještě posypala nasekanými pistáciovými oříšky. Doufám, že budou skvěle chutnat, já sama totiž neochutnávám, ale rodič tvrdí, že jsou dobré. Nemám moc strach, že by se tento dárek Mische nelíbil, protože jsme poměr nedávno mluvily právě o výrobě domácích čokoládových bonbónů, že bychom je teké chtěly vyzkoušet. Koupila jsem vyšší oválnou bledě modrou krabici, kterou po obvodu pod víkem ovážu širokou zlatou stuhou. V ní budou bonbóny v papírových košíčkách. K tomu jsem včera v papírnictví koupila velkou čistou knihu v krajkových deskách, kam si bude Mischa moct zapisovat recepty. A samozřejmě v sobotu dopoledne koupím také květiny. Doufám v to, že se jí dárky budou líbit. Stále větší trému mám však z kolektivu, který se ten večer sejde.

Kam dál